ČESKÉ CENTRUM MEZINÁRODNÍHO PEN KLUBU

České centrum Mezinárodního PEN klubu letos 24. března poprvé udělilo Cenu Josefa Čapka pod záštitou primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody. 

Od tragické smrti Josefa Čapka v nacistickém koncentračním táboře Bergen Belzen uplynulo v roce 2025 osmdesát let.

U příležitosti tohoto výročí uspořádal Český PEN klub konferenci o jeho odkazu a díle, jež zdůraznila, že dílo Josefa Čapka má pro českou kulturu zásadní význam. Proto se výbor PEN klubu také rozhodl rozšířit ocenění (dosud se od roku 1994 udělovala Cena Karla Čapka v každém sudém roce) o jméno Čapkova bratra, životního spolupracovníka, spoluautora řady jeho děl, spisovatele, básníka, dramatika a malíře Josefa Čapka. 

 

Cena Josefa Čapka byla ustavena rozhodnutím výboru Českého centra Mezinárodního PEN klubu v listopadu 2025 a v jejím Statutu se uvádí, že laureát či laureátka ji obdrží za mimořádný přínos v oblasti umění, zejména vizuálního umění

a literatury, a to v duchu humanistických hodnot a tvůrčí svobody, které byly vlastní Josefu Čapkovi (1887–1945), významnému českému malíři, grafikovi a spisovateli. Výběr laureáta neprochází veřejným nominačním řízením, předsedu poroty jmenuje výbor PEN klubu a následně schvaluje i její členy a členky, které předseda navrhne. 

Odborná porota pro udílení Ceny Josefa Čapka 2026 pracovala ve složení Vladimír Karfík (předseda), Kristina Váňová, Eliška Havlová, Petr Kotyk, Richard Drury, Pavel Vespalec a Ondřej Vaculík. Z několika navržených kandidátů porota hlasováním rozhodla, že Cenu Josefa Čapka převezme Miroslav Huptych, významný básník, aforista, výtvarník, editor a arteterapeut za jeho tvorbu, která se vyznačuje propojováním literárního a vizuálního světa, zejména technikou digitální koláže.

​​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

​

​

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Laudatio přednesl Vladimír Karfík, předseda poroty:

 

V českém umění těžko najít básníka, jehož fantazijní svět je tak bohatý, jako je básnický svět Miroslava Huptycha.

Pohybuje se mezi reálnými zážitky, o nichž více vypovídá jeho první básnická kniha, v níž lze zaznamenat prévértovské rysy poezie všedního dne, až po sbírku Taroky a trakaře, kde se více uplatňují básníkovy sny. Už od počátků nelze přehlédnout básníkův úchvat přírodou. Ve sbírce Linka důvěry čteme verše, jež vyjadřují cestu básníka od pocitu k poznání a odtud

k obrazu: „Z pouhého vanutí děr v paměti / vytvaruji si skřivánka / pro pamětníky“.

​

Zároveň s tím se stále více se vedle slova uplatňuje grafické vyjádření, jako by se zkušeností Maxe Ernsta. Zprvu jde

o ilustraci a postupem času se Huptychův svět rozšiřuje o zobrazení přírody. Už název knihy Srdcový střelec k tomu poukazuje podtitulem Názorný přírodopis tajnokřídlých. S mírnou nadsázkou tu padají zmínky o Huptychově ornitologii.

V dalších publikacích grafická podoba obrazu nabývá na významu a posléze grafický obraz přírody, lidských dějin

v Huptychově díle převažuje, aniž by v inspiraci básnické pojetí ustupovalo před grafickým obrazem.

​

Možná právě systematičnost ve studiu přírodních jevů, nekonečné probírání starými časopisy a tisky Huptychovi otevřela cestu k hlubšímu poznání a pochopení dějin člověka a světa. Systematičnost neznamená odbornou přípravu, Huptycha uchvacuje, jak si v minulosti počínal člověk, jak si vysvětloval přírodní jevy, jak čelil nemocem a katastrofám. Huptychovy obrazy vyjadřují údiv na tím, na jakých základech spočívá civilizace, nad lidským chováním, začasté temným, nad dnes stěží pochopitelným jednání s dětmi, se ženami, i Freud a Jung by dnes žasli. Ze sledování zvyků, obřadů, slavností, lidových pověr vytváří magický kaleidoskop života od narození po smrt, jehož vyjádření bez využití výtvarné tradice avantgardy, zejména kolářovské metody koláže, by nebyl ani možný. (Nelze tu pominout Huptychovu celoživotní práci s nemocnými, jeho zkušenost s uplatňováním rozličných léčebných postupů, kdy pacienti vyjadřují své stavy pomocí výtvarného projevu, když slovy je neumějí sdělit.)

​

Do dějin české literatury vstupuje Huptych přihlášením k jejím emblematickým zjevům, osobitými kolážemi či montážemi doprovodil Máchův Máj, Erbenovu Kytici, Babičku Boženy Němcové – a posléze základ i svého poznání Labyrint světa a ráj srdce, dílo Jana Amose Komenského, jemuž věnoval největší výtvarnou péči, neboť i on sám vlastně vytváří jakýsi básnický labyrint světa.

​

PS: Dodávám jen pár čísel, jimž málokdo z posluchačů uvěří. Jméno autora nese šest básnických knih, knihu aforismů,

dvě knihy lidových pověr, léčebných návodů a zaříkávadel, 70 knih ilustrací originálními kolážemi, 172 obálek knih, 60 samostatných výstav, 31 kolážovaných kalendářů, několik scénických divadelních výprav pro režie Vladimíra Morávka, např. Kouzelné flétny ve Stavovském divadle.

​

Proslov Miroslava Huptycha, laureáta Ceny Josefa Čapka 2026:

​

Vážený pane senátore, vážené členky a členové PEN klubu, vážení hosté,

​

Začnu tím, co mi vyprávěl Martin Petiška. Jako malý chlapec jezdil s rodiči do Budislavi, do domu, který nechal pro spisovatele postavit Karel Čapek. Martínek obcházel přítomné spisovatele s památníkem, aby mu namalovali obrázek. Požádal také básníka Jana Skácela. Ten mu druhý den notes vrátil a místo obrázku měl na stránce čmáranici. Chlapec byl samozřejmě zklamaný. Ale s odstupem mnoha let je možné se na tu čmáranici podívat i jinak. Může mít ta čmáranice pro Martínka, budoucího spisovatele nějaké poselství? Možná čmáranice může docela trefně vyjadřovat motanici, složitost

a zauzlovanost života, proto se domnívám, že velký básník se nadčasově vyhnul mudrovaní a snaživé malůvce.

 

V arteterapii je jedna výtvarná technika, kdy se zavřenýma očima chvíli jen tak čmáráte na papír a pak už s otevřenýma očima barevně jednotlivé části čmáranice vybarvujete.  Často z čmáranice díky projekci vystoupí něco, co může připomínat cosi konkrétního. Z nesmyslného chaosu čar nám fantazie pomůže vytvořit něco, co už má nějaký význam. Naše imaginace je projekcí skrytého vnitřního „já“ a zdánlivě absurdnímu čmárání poskytuje smysl. Carl Gustav Jung napsal: „Jediným smyslem lidské existence je rozsvěcet světlo v temnotách lidského bytí.“  V tomto smyslu lze vnímat mnoho tvůrců jako světlonoše. To lze samozřejmě tvrdit i o díle bratrů Čapků.

 

Literárním ztvárněním nesmyslnosti lidského bloudění a hledání smyslu života je pro mě kniha Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Při velkém zjednodušení je možné se dívat lidské hemžení v labyrintu světa také jako na velkou čmáranici, která nedává valný smysl. Poznání pošetilosti a marnosti snahy o nápravu lidí přivede poutníka k zoufalství

a chce utéct ze světa. V této nejtěžší chvíli beznaděje, uslyší poutník hlas: „Navrať se, odkud jsi vyšel, do domu svého srdce a zavři za sebou dveře.“  Když to poutník udělá, ocitne se v jakémsi pokojíčku, kde je nepořádek, polámané žebříky, křídla

s vyškubaným peřím a na stěně zašlé nápisy: pokora, střídmost, spravedlnost a čistota. I když v tom pokojíku je binec, přeci jen se tam poutníkovi začíná líbit, protože je tam ticho oproti vřískotu a násilí tam venku.  Ticho a usebraní

v našem srdci je předpokladem nalézání smyslu. Smyslem může být tvůrčí činnost, která nám pomáhá do nepořádku

a zmatku vnášet řád, z chaosu čmáranic něco zajímavého vytvořit.

 

V mém případě, z desetitisíců digitálních výstřižků, skládat nové kolážové obrázky, které mě baví. Výtvarná koláž je básnická hra, přeskupováním výstřižků vznikají nečekané souvislosti, které vnášejí do reality prvky absurdity, humoru

a poezie. Koláž je metaforou pro změny v životě, kde také je třeba mnohé přeskupit, odstřihnout a odhodit do koše. Rozstříhání a rozhýbání toho, co ustrnulo a zkostnatělo, je básnickým činem. Poezii vděčím za vše. Čtení a psaní veršů mě dalo dohromady se skupinou bláznivě nepokojných básnických přátel. Bez vzájemného ovlivňovaní a inspirování bych dnes zde zajisté nestál.

​

Na závěr chci poděkovat porotě, která mě poctila udělením ceny Josefa Čapka, děkuji sponzorům za podporu, která umožnila vznik této ceny, děkuji všem přítomným za účast na tomto setkání… Z knihy myšlenek a aforismů Josefa Čapka Psáno do mraků cituji: „Mám přátele! Musím si říci s údivem… A se stejným údivem: čím jsem si je zasloužil?“ Děkuji tedy všem básnickým přátelům nejen z PEN klubu, děkuji také přítomným přátelům z psychoterapeutického spolku Oidipús, děkuji celé mojí rodině a zejména manželce za to, že mi občas láskyplně pomáhá s uklizením v mém srdci…Ostatně to dělá dobře, proto se v srdci můžu vzácně cítit jako doma…

​

O laureátovi:

Miroslav Huptych svými kolážemi ilustroval 70 knih, vytvořil 172 knižních obálek a 31 nástěnných kalendářů, šest básnických sbírek a knihu aforismů. Scénograficky spolupracoval na řadě divadelních her s režisérem V. Morávkem. Nejúspěšnější je Mozartova opera Kouzelná flétna, která má za sebou už více než 150 repríz ve Stavovském divadle.

V současné době pracuje na scénografii divadelní hry Labyrint světa a ráj srdce, kterou na podzim uvede Městské divadlo

v Mostě. Pro organizaci Děti úplňku – podporující děti s poruchou autistického spektra, vytvořil benefiční dvouletý kalendář 2023-2024, doprovozený slovyy Jana Amose Komenského. 

​

Básník a výtvarník Miroslav Huptych je touto knihou fascinován už mnoho let, vydal několik kalendářů a tato kniha ve velkém formátu s 54 dvoustránkovými ilustracemi byla oceněna cenou Magnesia Litera jako nakladatelský počin za rok 2019. Komenského Labyrint s jeho ilustracemi vyšel také Holandsku a nyní v Polsku. V holandském Naardenu byly jeho autorské tisky s tematikou Labyrintu vystaveny už dvakrát, naposledy celý rok k 400. výročí vydání této knihy. Taktéž dvakrát vystavoval v polském Lešně. V české a slovenské republice měl výstavy Labyrintu v bezmála 50 knihovnách, galeriích a školách. V roce 2024 Huptych překvapil vydáním monumentálního díla s názvem Zvyky, obřady a slavnosti

u různých národů světa. Nabízí téměř tisíc stran autentických záznamů a svědectví z dávných dob, doplněných stovkami dobových ilustrací a více než padesáti originálními kolážemi autora. Tento svazek není pouhým etnografickým výběrem, ale rozmanitou mozaikou citací, které reflektují nejen zvyky a magii různých kultur, ale i psychologické i umělecké pojetí autora. Kniha zároveň poukazuje na temné stránky lidské historie – odmítání, krutost či útlak – a ukazuje, jak složitě

se formovaly základy dnešní civilizace.

​

Více o autorovi a jeho díle na https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Huptych

https://slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1030

www.huptych.cz 

 

Cenu Josefa Čapka pro rok 2026 podpořili: 

Galerie KODL, Nadační fond ICZ, EURONOVA GROUP, Asociace soukromého zemědělství, Město Hronov, Společnost bratří Čapků, Obec Malé Svatoňovice, bpd partners, Jiří Dědeček, Městská část Praha 1 a Městská část Praha 10.

​