ČESKÉ CENTRUM MEZINÁRODNÍHO PEN KLUBU

Od února je novým předsedou českého PENu Ondřej Vaculík. S jakými pocity vstupujete do nové role?

S pocity velké odpovědnosti, pochopitelně, a trémy. Protože nejsem člověk, který by v PENu ve výboru dlouho působil, byli jsme zvoleni v dubnu minulého roku. A předsedou jsem se se stal díky – či spíše vinou – okolností, které pro nás byly tíživé. Zvolená předsedkyně podala rezignaci. Ukázalo se však, že zbyli ti pracovití a já jsem se dal přesvědčit, že jsem zhruba jediný, kdo na to má nejvíc času a může se tomu věnovat, protože jsem důchodce.

 

Řekněme rovnou, že práce v PEN klubu je práce v podstatě dobrovolnická. Kde budete ale hledat finanční prostředky na své akce a vůbec na to, abyste mohli fungovat?  Protože ta finanční situace není růžová.

Dosud jsme vždy měli několik zdrojů. Jedním jsou granty: Podáváme si žádosti o granty na plánované akce

a programy – a pak buď grant dostaneme, nebo ho nedostaneme. A tenkrát jsme nedostali grant  Magistrátu  hlavního města Prahy na pořádání festivalu Hašek 100, což jsou oslavy k 100. výročí úmrtí Jaroslava Haška

a 140. výročí jeho narození. Potom jsou tu sponzoři, podpora  víceméně soukromá, jako je fundace Sekyrova, nebo i jiné zdroje. Pochopitelně - co je pravidelné a stálé, jsou členské příspěvky.  S těmi samozřejmě počítáme, pokud ovšem zase ti členové platí! Neplatičů bylo dost, ale mnozí se polepšili.  A teď, co nám velice pomohlo,

a bez čeho bychom se asi nedostali dál, je sbírka.  Obrátili jsme se na své členy s prosbou, aby PENu pomohli

z úzkých, a ti obratem přispěli, a někteří i velmi velkoryse, sláva jim. Takže se nám podařilo, že  provoz na tento rok máme zajištěný a můžeme uskutečnit všechny akce, které jsme chtěli, a můžeme  také platit náklady na fungování našeho centra, například nájem této kanceláře, kde teď nahráváme.

 

Mohli bychom ještě zmínit nějaké stěžejní akce toho letošního roku?

Nejdůležitější akci (která si myslím je připravená velice dobře) pořádáme ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví, s Ústavem pro českou literaturu Akademie věd; to je onen festival Hašek 100. Začíná 21. března, kdy bude vystaven originál Haškova rukopisu Osudy dobrého vojáka Švejka. 24. dubna budou probíhat semináře, věnované překladům díla Jaroslava Haška.  Pak jsou ještě doprovodné programy: Ze  Švejka bude  například předčítat Jiří Lábus. Přemysl Rut se svou hereckou i životní partnerkou Markétou Potužákovou připravují pásmo písniček a hudební produkce z daného období.

 

Důležitým smyslem činnosti PEN klubu je solidarita s pronásledovanými spisovateli po celém světě. Bude i v tomhle směru činný Český PEN?

Připravujeme celý cyklus čtení, besed, přednášek, zakončených na příští rok konferencí. Chceme oslovit 

i některé ukrajinské spisovatele, a vlastně by nás zajímalo pozvat i ruské spisovatele, kteří se doma dostávají do nějaké klatby. Což je vždy třeba zvažovat, protože u cenzurovaných a perzekvovaných autorů hrozí riziko, zda se budou moci do své vlasti vůbec vrátit.

​

V tomhle směru je asi činnost českého PEN klubu v rámci naší republiky ojedinělá, ale jinak je asi těch organizací, které se věnují literatuře víc, možná mezi sebou i trochu soupeří, tak jakým způsobem chcete přilákat třeba nové mladší členy?

Já si myslím, že tady nejde o soupeření, protože ty „jiné organizace,“  třeba Obec spisovatelů, je profesně zaměřena na spisovatele. PEN z hlediska svého mezinárodního poslání sdružuje nejen spisovatele, ale obecně  tvůrce, vědce, překladatele, literární teoretiky, kteří publikují a nějak zasahují kulturně do společnosti. Čili si myslím, že v tomhle  jsme my asi jedineční. 

 

A  jak tedy budovat  prestiž PENu, aby měli lidé zájem do něj vstoupit? Ti, o které stojíte.

Ona je to vlastně výběrová organizace. Vždycky se výbor dohodne na tom, kdo by mohl vstoupit, protože už má takovou proslulost nebo takové zásluhy. Je osloven, a buďto to přijme, nebo nepřijme. To je ale někdy ošidné,  někdy se stává, že ten, kdo je tak proslulý, je  už pokročilejšího věku...  Musíme více uvažovat nad lidmi mladými, kteří dělají něco originálního, znamenitého, a my to ani třeba nemusíme vědět. Musíme se  tedy snažit  – zaprvé abychom se více dozvídali, a dozvíme-li se, neváhali je oslovit.

 

Také oceňujete lidi, kteří něco pro českou literaturu významného vykonali.

České centrum Mezinárodního PEN klubu udílí ceny dvě, jedna je Cena Karla Čapka, tu PEN udílel minulý rok

a tento rok jsme udíleli Cenu PEN s podtitulem Vlastní cestou, kterou obdržel spisovatel, editor a básník Miloš Doležal. Ono to je vždycky bienále, takže jeden rok je jedna cena a druhý rok je druhá cena.

-HS-